Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svědectví z dětského domova Majakovskij v Kyjevě

16. 9. 2008

Státní dětský domov „Majakovskij“, Kyjev.

 

Svědectví od Leny Vřeťonko

Letošní výjezd byl pro mě moc důležitý nejen kvůli tomu, že jsem strávila krásných 14 dní s dětmi ve státním dětském domově Majakovskij v Kyjevě, ale také jsem si mohla znovu uvědomit, že právě tam se cítím být takřka na „svém“ místě.

Obrazek

Asi nic na světě nemůže nahradit krásné úsměvy na nádherných dětských tvářích, vděčná objetí za jakékoliv maličkosti, které jim donesete. Když ale slyšíte jejich životní příběhy, zjistíte, že ty už tak krásné nejsou…

Miluji tyhle děti. Děti totiž umí to, co se nám dospělým nějak vytratilo. Umí se smát, upřímně, čistě smát, i když jejich život není tak ideální, jak by si přály. Umí vám projevit vděčnost bez jakéhokoliv ostýchání nebo zdrženlivosti.

To, co se mě dotklo nejvíc a na co asi nikdy nezapomenu, bylo objetí jednoho malinkého hocha Bogdančika. Začal mě objímat na uvítanou, i když mě viděl poprvé v životě. Začal děkovat, že jsme k nim přijeli… Chtělo se mi brečet. Nechápala jsem, jak je možné, že takové nádherné dítě matka nechala na ulici, nestarala se o něj, nedávala mu najíst…

Jsem Bohu moc vděčná za ten nádherný čas, který jsme mohli strávit s kyjevskými dětmi. Pokaždé, když někam jedeme, vezeme s sebou spoustu věcí, dárků, připravujeme organizační a duchovní program. Děláme všechno pro to, aby po našem odjezdu něco po „našem“ díle zůstalo. I když to tam vždycky všechno necháme a jedeme domů s napůl prázdnými baťohy, naše srdce nejsou nikdy prázdná, ale přetékají plností té „živé vody“, kterou nám zaslíbil Pán. Jedině JEMU buď za to díky a chvála!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář